Slet čarodějnic 26.-30.4.2021

Poslední dubnové dny jsme si zažili spoustu dobrodružství a slavili další narozeniny a svátky. Protože svátek slavili i Jirkové, které máme ve třídě hned tři, připomněli jsme si v pondělí pranostiku “Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři” a vysvětlili si, co to znamená. Zkoušeli jsme napodobovat hadí pohyby, syčení, poznávali hady na obrázcích a vyhledávaly je v encyklopediích. Víme, že u nás žijí jen různé druhy užovek a zmije a že slepýš vlastně není had, ale ještěrka. Hady jsme modelovali z plastelíny a vyráběli z papíru, procvičili jsme si techniku obtiskování, střihání po čáře, lepení a dokreslování detailů.

Další dny už patřily blížícímu se svátku “Pálení čarodějnic”. Celým týdnem nás provázely příběhy z knihy Malá čarodějnice, které jsme poslouchaly nejen při poledním odpočinku. Pochopit, proč se tato tradice dodržuje nám pomohl příběh z pohádek Chaloupka na vršku – Jak odletěly čarodějnice.

Děti rozvíjely svou fantazii při společných rozhovorech: Jak vypadá čarodějnice? Co čarodějnice dělají? Co k tomu potřebují? Jaké zvířata k nim patří? Jak jinak se ještě čarodějnicím říká? Jsou všechny jenom zlé? Jaké mohou mít vlastnosti? Dětem se moc líbila písnička Pět ježibab, kterou jsme se naučili zpívat a také doprovázet pohybem.

Pět ježibab s jedním okem (držíme si zakryté jedno oko)
letí, letí nad potokem, (roztáhneme ruce, letíme, ze strany na stranu)
letí jako hejno ptáků, (roztáhneme ruce, zatočíme se dokola)
pět ježibab na smetáku. (napodobujeme let na koštěti)

Pět ježibab s jedním uchem (držíme zakryté jedno ucho)
jako hejno letí vzduchem, (roztáhneme ruce, letíme, ze strany na stranu)
letí, letí v letu svačí (napodobujeme jezení)
pět ježibab na tryskáči. (zatočíme se dokola)

Pět ježibab s jedním nosem (ukazujeme na nos)
volá na mě: ” Kluku, pojď sem!” (ukazujeme prstem)
A když nejdu, tak se štětí, (ruce v bok, naštvaný výraz)
pět ježibab na koštěti. (napodobujeme let na koštěti)

Žádná čarodějnice se neobejde bez kouzelné hůlky, proto jsme se do lesa vydali hledat vhodné klacíky, ze kterých jsme si je vyrobili. Nejdříve je pomocí nožíku očistili, nabarvili a ručku omotali vlnou. V lese jsme z přírodnin skládali pro zvířata a stromy léčivé obrázky – mandaly a hrály “Čarodějnou honičku”. Technikou koláže jsme vytvářeli čarodějnice a čaroděje, který jsme dali i jména, např. Hvězdomíra, Růžovka pejsková, Harry Potter aj., klukům se dařilo kreslit tuší pavučiny a pavouky. Vymýšleli jsme různá kouzelná zaříkávadla a proměňovali se: “Čáry, máry, kouzlení, ať se děti promění”… v žabky, pejsky, kočky, hady…Abraka dabraka, simsala bim,  láry, fáry, tohle nejsou žádné čáry. Čáry, máry, podkočáry, čáry, máry, fuk”. 

Aby bylo přece jenom nějaké to kouzlení “opravdické” vyčarovali jsme dětem pro radost krátké divadelní představení na zahradě školy (všechny stanovené hygienické opatření byly dodrženy). Příběh „O skřítkovi Vítkovi a mlsném autíčku“ nám zahrál pan Taraba.

Společně jsme vyráběli čarodějnici ze slámy a látek na páteční “pálení”, stavěli hranici a ohniště z dřevěných destiček. Do lesa jsme se vydali v tomto týdnu hned dvakrát – bylo potřeba přinést klacíky a šišky na oheň.

Konečně nastal pátek 30. dubna a mohli jsme do “školky” letět v čarodějnickém oblečení. Na zahradě nás čekala “Čarodějná stezka” čarodějnice Madly a kočky Elvíry, plnili jsme na ní různé úkoly, vařili kouzelné lektvary, házeli kroužky na klobouky, létali na smetáku a koštěti, dali jsme i slalom a rejdili a tancovali. Za odměnu jsme dostali medaili a opekli si jablka, která nám moc chutnala. Námi vyrobenou čarodějnici, která představovala vše zlé, jsme hodili do ohně a spálili. Věříme, že teď už se mohou zase na světě dít jen samé dobré věci. Poslední dubnová noc – filipojakubská – je kouzelná, země vydává své poklady a i my jsme jeden v truhlici na zahradě našli a spravedlivě se o něj rozdělili.